Vlastně spíš ne, ale protože právě kojení mě inspirovalo k jeho založení, rozhodla jsem se ho symbolicky spustit 1. srpna, kdy začíná Mezinárodní týden kojení.
A v tomto týdnu se tu proto každý den objeví jeden příběh, který s kojením souvisí.
Jednoduše proto, že ho píše jedna vykojená máma. Kdo to je a proč to celé vzniklo, zjistíte zde.
A co v tomhle deníku najdete, to se dozvíte o kousek níž.
Dnes končí Mezinárodní týden kojení, a proto vás čeká poslední příběh z mé malé "kojící" série, kterým uděláme za kojením tečku (minimálně na chvíli).
Na další příběhy ze života vykojené mámy se můžete těšit každý pátek.
Všichni říkali, že druhé dítě je jednodušší, protože už se člověk na tom prvním naučil, co a jak…asi ale mezi nimi nesmí být osm let.
A ne jen proto, že spoustu věcí člověk zapomene.
Když jsem byla poprvé těhotná, byla jsem přesvědčená, že budu potřebovat kočárek, postýlku, vaničku a nějaké roztomilé oblečení pro miminko.
Prostě žádné zbytečné utrácení.
Vždycky jsem si myslela, že nejhorší místo na kojení bude veřejná lavička, kde na mě bude kdekdo koukat.
Mýlila jsem se.