Vykojenej deník

 Příběhy, které zde najdete, jsou z velké části inspirovány mým vlastním často tragikomickým životem a z menší části životem mé rodiny a přátel. Některé z nich se staly přesně tak, jak jsou napsané, jiné jen přibližně a některé by se tak stát mohly, pokud by byl den jen o malinko horší. Inspirováno skutečností, občas doplněno fikcí ;-). 

Nejnovější zápisky v deníku

Právě probíhá Mezinárodní týden kojení.
Každý den přibude jeden nový příběh ze života vykojené mámy. 


Jednou z přirozených vlastností většiny lidí je stud. Takový ten pocit, který nám brání ukazovat cizím lidem části těla, které běžně schováváme pod oblečením.


A pak je tu porodnice…
Kdysi jsem v jednom seriálu viděla, jak operující doktorce dali k uchu telefon, ve kterém brečelo její pár týdnů staré miminko…...ona se zamyslela a pak řekla něco jako "To je pláč číslo čtyři. Potřebuje nakrmit."
Když jsem si poprvé chystala tašku do porodnice, bylo to asi to nejtěžší balení zavazadla, co jsem kdy zažila. Logicky jsem chtěla mít všechno, co bych mohla potřebovat, ale…
…zároveň jsem tam nechtěla přijet se třemi kufry.
S dcerou jsem při uspávání nachodila desítky kilometrů. Proto jsem si u druhého dítěte přála jedinou věc.

Kojící houpací křeslo…