Babiččina tajuplná bramboračka

Když jsem byla malá, trávila jsem skoro celé léto s mojí o dva roky starší sestřenicí u babičky na chatě. Naše babička byla tenkrát již v důchodu. A tak ačkoliv normálně bydlela ve městě v panelákovém bytě, na chatě bývala prakticky od jara až do podzimu a pěstovala tam snad všechny druhy ovoce a zeleniny, na které si jen člověk vzpomene. 

Vždycky, když jsme se sestřenkou dostaly chuť na onu letní bramboračku, babička nám dala do ruky košíček a poslala nás na zahradu nasbírat všechnu zeleninu, kterou si do polévky chceme dát. 

Dnes jako máma dvou dětí velmi oceňuji tento její geniální tah. My jsme se cítily nadmíru důležitě, protože jen na nás bylo, co v polévce skutečně bude. Navíc jsme byly na několik desítek minut zaměstnané, protože než se nakopou brambory, vytahá cibulka a mrkev nebo vyloupe hrášek, nějakou chvíli to zabere. A babička si tak mohla v klidu vychutnat svou cigaretku a velký hrnek kávy (ve kterém ve skutečnosti bylo více lógru než tekutiny, ale to je zase jiný příběh).

Moje sestřenice byla (a vlastně pořád je) na rozdíl ode mě taková ta skutečně holčičí holčička. Nosila šatičky a zapletené vlásky, zatímco já jsem měla vlasy ostříhané na kluka (díky tati) a běhala jsem po zahradě v ušpiněném tričku (za to už asi táta nemohl). 

Já jsem se mazlila se všemi možnými tvory, kteří na naší zahradě žili, zatímco moje sestřenice dokázala vzít do ruky snad jen šneka, a to ještě jedině za ulitu. Na její obranu ale musím dodat, že mě velice statečně podporovala v tom, abych vytahovala z hlíny špinavé brambory, odnášela z chaty pavouky, sundávala z jejího kola slimáky nebo lovila z bazénu mravence a další hmyz. 

A stejně rozdílné jsme byly i co se týká jídla. Zatímco já jsem vždy snědla s velkou chutí všechno, co jsem měla na talíři, a většinou jsem si i ráda přidala, sestřenka byla (a vlastně pořád je) v jídle velice vybíravá a často měla problém sníst více než polovinu toho, co jí někdo přichystal na talíř.

Jednou, když jsme obědvaly naši milovanou polévku (což ve skutečnosti vypadalo zhruba tak, že já jsem měla téměř dojedený celý talíř, zatímco sestřenka lžící přelévala polévku z jedné strany talíře na druhou a chystala se ochutnat první sousto), má sestřenice nesmělým hláskem pronesla: 

"Babičko, v té polévce jsou broučci." 

Jelikož babička byla za ty roky na její komentáře ke každému jídlu již zvyklá, vůbec ji to nevyvedlo z míry a jen od plotny odpověděla: 

"Ale to víš, že ne, to je jenom kmín, to je koření, víš, to můžeš úplně klidně sníst." 

Stejně jako babička, ani já jsem tento komentář nebrala vážně a s chutí jsem si běžela přidat. 

Po chvíli dalšího pečlivějšího zkoumání onoho kmínu sestřenka zahlásila:

"Babíííí, ale ten kmín má nožičky!!!"

V tu chvíli už babička zbystřila, nasadila brýle a přišla se na kmín s nožičkami podívat zblízka. 

A skutečně. 

Tentokrát byl sestřenčin komentář naprosto oprávněný, protože jsme si polévku ozvláštnily také mšicemi, které se usídlily na listech kapusty. 

Ačkoliv babička na sestřenčino "Fuuuj, tak to jíst nebudu!" pohotově reagovala, že: "To jsou jenom proteiny a ještě navíc převařené...", sestřenka ten den nesnědla ani sousto a jak jí znám, myslím, že i když to nepřizná, nejí tuhle polévku dodnes, a nebo jen po jejím důkladném prozkoumání.

PS: Pokud byste si chtěli tuto skvělou letní bramboračku uvařit (s broučky nebo bez, to už nechám na vás), recept najdete zde.