Každý pohár (nebo odpadní nádobka) jednou přeteče...

Možná si vzpomínáte na vyprávění o chytré klice, kterou nám můj muž pořídil, abychom nemuseli nosit klíče. Tenkrát jsem zmínila, že je tak trochu maniak do technických vymožeností, a tak nám domů rád vybírá chytré spotřebiče. Někdy si říkám, že si možná kompenzuje to, že mu po dětech zblbla žena. 

Ano, to se opravdu stalo, ale o tom možná někdy jindy.

S těmi spotřebiči to nefunguje tak, že by sám od sebe poznal, co bychom potřebovali, pokud se tedy zrovna nejedná o televizi nebo mobil. To já přijdu s tím, že bychom něco měli nutně objednat, muž se nedůvěřivě podívá na mnou vybraný spotřebič, řekne, že se mu to moc nezdá, potom najde technicky vyspělejší variantu, kterou později (za několik týdnů, měsíců či let) také objedná...

Zrovna dnes jsem musela, stejně jako každý měsíc, věnovat asi hodinu svého času čištění našeho plně automatického!!! kávovaru a řekla jsem si, že tohle sem prostě musím napsat (snad budu mít muže i po tom, co si to přečte).

Když se nám narodil syn, muž se stal závislým na kávě z benzínky. No kávě... Bylo to ledové vanilkové latté. Nejprve tam jezdil jen občas, později už každý den a nakonec přišla doba, kdy tam (samozřejmě pod nějakou záminkou) jel i dvakrát denně.

A já už nevím, co mě tenkrát štvalo víc. Jestli to, že on si může pít kávu a já ne, protože kojím, nebo to, že si pro tu kávu někam jede a je klidně i hodinu pryč. 

Někde v tichu. 

Někde, kde nikdo nic nechce. 

Sám. 

Bez dětí. 

Beze mě. 

Ts.

Nevím, jestli to mohla způsobit síla mé myšlenky, ale jednoho dne se muž vrátil z benzínky naprosto znechucen. Latté nebylo ani trochu vanilkové a mléko nebylo skoro vůbec našlehané. 

Ten den přišla moje chvíle.

Jako rafinovaná žena jsem mu vysvětlila, že kdyby si mohl kávu udělat doma, tohle by se mu nikdy nestalo. Navíc jsem mu spočítala, že z ekonomického hlediska je mnohem výhodnější mít kávovar doma. A pro jistotu jsem ještě vytáhla z rukávu eso v podobě návštěv. V dnešní době přece nemůžu návštěvám, a že jich k nám chodí (vtip), vařit rozpustnou kávu. 

Mě osobně by stačil úplně obyčejný kávovar, ale to víte, když má muž rád ledové vanilkové latté, potřebujeme takový kávovar, který ho bude umět připravit, jinak by se má snaha minula účinkem. 

A navíc jsem si vzpomněla, že v létě bych ho mohla mít ráda taky (to latté). 

A co teprve návštěvy.

No a tak se u nás po pár týdnech kávovar skutečně objevil a spolu s ním i sada speciálních dvoustěnných termosklenic.

A podle toho, co říkal můj muž, to byl v podstatě takový mercedes mezi kávovary.

A tak jsme ho rozbalili.

A on dle informací v návodu skutečně dokázal vařit i ledové latté.

Nevím, jestli to víte, ale to většina domácích kávovarů neumí. Neumí totiž našlehat mléko za studena, takže si musíte pomoct hromadou ledových kostek. 

Ale ten náš to uměl.

Máme na to totiž speciální karafu.

Sice se ukázalo, že ledové kostky potřebujeme i tak, ale předpokládám, že jich je potřeba asi o něco méně.

Ale to není to hlavní, co náš kávovar umí.

On má i aplikaci. A tak muž rychlostí blesku načetl kjůár kód, aplikaci nainstaloval a...

Zjistil, že si může kávu uvařit z gauče jedním kliknutím.

Jelikož baristu nám spolu s kávovarem neposlali, naše následující dny vypadaly zhruba následovně.

Muž zapne kávovar a nechá proběhnout čisticí proces.

Vloží svou oblíbenou sklenici, nalije vanilkový sirup.

Odchází si sednout na gauč.

Vezme mobil, otevře aplikaci a zvolí "uvařit mou oblíbenou kávu".

A kávovar mu ji skutečně uvaří.

A pak následuje:

"Miláčku, když stojíš, nepodala bys mi, prosím, kávu?

No jasně, žádný problém...MILÁČKU!

O pár dní později přišel upgrade.

Uklízím  po obědě v kuchyni a najednou se zapne kávovar a začne se čistit.

Nadskočím metr vysoko a podle smíchu mého muže poznám, že ho tato situace velice pobavila a se smíchem v hlase povídá:

"Miláčku, dáš mi tam, prosím, skleničku? Musím si udělat kafe."

Tak říkám, že mu tu kávu klidně udělám, vždyť u toho stojím...

"Neee, to je dobrý, já si to tady naklikám, ať to nemusíš hledat, jen mi tam dej tu skleničku."

Jasně...a taky karafu s mlékem, vanilkový sirup a lžičku a podej mi to sem...říkám si v duchu (nebo jsem to řekla nahlas?). Muž vstává a jde do lednice pro karafu s mlékem...ale tváří se normálně, tak teď nevím..

O pár dní později zjišťuji, že jsem to tenkrát nahlas neřekla, kdyby jo, nemohla bych přece slyšet:

"Jeeee, když jdeš kolem, podáš mi, prosím, mobil, mám ho támhle na lince..."

Se špatně skrytým posměškem v hlase se ptám: "Jdeš si dělat kafe?"

"Jojo, mám ti udělat taky?

"Neeeeee... vždyť já tady stojím, můžu to kafe uvařit."

"Jojo, já vím, jenže já už jsem si tak zvyknul na tu aplikaci..."

"Jasně a taky na to, že já jsem jak nějaká asistentka...tady máš ten mobil!"

"Děkuju. A ty teda fakt nechceš?"

"Nechci!"

"A mohla bys mi tam, prosím, dát ještě...."

Jasně. Mohla. S radostí.

Ten den se mi vkradla na mysl myšlenka, jestli nakonec nebylo lepší, když jezdil na tu benzínku...

A pak jsem jednoho dne přišla domů a našla jsem svého muže v kuchyni u kávovaru, ale nevařil si kávu, vypadalo to, že ho čistí.

To mě překvapilo.

Myslela jsem si, že žije v domnění, že se kávovar stejně jako například záchod čistí sám.

Koukám na něho a ptám se: "Co to děláš?"

Odpoví mi, že se rozhodl kávovar trošku vyleštit, ať je pořád takový hezký. To se mi zdálo přinejmenším zvláštní, protože obvykle takové věci jako jsou šmouhy na nerezu nevidí (a jsem si skoro jistá, že je doopravdy nevidí, ne, že jako já jen dělá, že je nevidí).

No nakonec se přiznal, že si z gauče udělal kafe...

A to se uvařilo do toho odpadního hrníčku, a protože si dělá tu největší velikost, posléze latté z hrníčku vyteklo do odpadní nádobky a jelikož ta už byla plná, vyteklo také na celou linku a pokračovalo až na podlahu...

Chtělo se mi smíchy brečet, ale udržela jsem se nebo aspoň tak, že jsem nebrečela.

No a myslím, že zhruba od téhle chvíle můj muž zapomněl, že nějaká aplikace existuje, i když je samozřejmě skvělá.

Především pokud je doma asistentka.

A jestli chcete vědět, se kterým kávovarem jsme si užili tyto báječné chvilky a co na něj říkáme po roce a půl používání, můžete mrknout na tuhle vykojenou recenzi.

A jak je na tom váš pohár (nebo odpadní nádobka)? 😄
Budu ráda, když mi napíšete na 📧 vykojenamama@gmail.com 
A nebo mi jen dejte vědět, jak se Vám povídka líbila.