(Ne)kojící polštář...

A pak jsem otevřela internet a během několika minut jsem zjistila, že budu potřebovat ještě minimálně dalších 238 naprosto nezbytných věcí, bez kterých nebudu moci být dobrou matkou.

Kromě toho jsem se taky dozvěděla, že nic nesmím pořídit dříve než začátkem devátého měsíce, protože to prý přináší smůlu. Já sice moc pověrčivá nejsem, ale zase takhle, s miminem v břiše riskovat nějakou smůlu? Ne! Děkuji pěkně.

A tak jsem si psala seznamy, plnila internetové nákupní košíky a nemohla se dočkat až přijde den, kdy bude bezpečné začít objednávat.

A pak se to stalo.

Vykoukl na mě kojící polštář.

Ten si přece můžu koupit hned, protože se má využít už v těhotenství na spaní. Už už jsem ho šla dát do košíku, když mě napadlo se podívat po dalších variantách.

Chyba.

Druhů kojících polštářů je totiž více než druhů kávy ve Starbucks. Což pro mou analytickou povahu znamenalo všechny porovnat a vybrat ten nejlepší. Hodiny práce a výsledek nikde, každý byl nejlepší v něčem jiném. 

Naštěstí mé trápení ukončil můj muž, který už měl asi řečí o kojícím polštáři až nad hlavu a jeden mi objednal a daroval jako překvapení. Jak ho znám, tak prostě vybral ten největší nebo nejdražší.

A musím říct, že když jsem ho poprvé vyzkoušela na spaní, byla jsem nadšená. Dobře se mi dýchalo, nikde mě nic netlačilo a ráno mě ani trochu nebolela záda. Ukázalo se dokonce, že je polštář naprosto skvělý i na gauč k televizi, kde mi moc hezky podepřel záda a já tak nemusela přemlouvat muže, aby mi sloužil jako lidská opěrka.

Bylo mi jasné, že toho mého obra si s sebou do porodnice nevezmu. Naštěstí mi v naší porodnici kojící polštář půjčili, ale byl takový malý a placatý, a tak ať jsem dělala, co jsem dělala, vůbec mi to s ním nešlo, musela jsem se všelijak kroutit a stejně to nebylo ono.

Ale věřila jsem, že s mým polštářem, to bude bez problémů a těšila se až budeme moct odejít domů.

Hned po příjezdu domů jsem se na gauči obalila kojícím polštářem. Muž mi podal miminko, a věřte nevěřte, poloha na kojení byla téměř dokonalá, sice nám kojení moc nešlo ani tak, ale základ jsme měli dobrý. Věděla jsem to!

Druhý den muž odjel na nákup. A já zůstala s miminkem sama.

Přišel čas kojení.

Sedla jsem si na gauč a…

…zjistila, že když držím oběma rukama miminko, nemůžu zároveň instalovat kojící polštář. Jasně, mohla bych ho asi držet jednou rukou, ale první dítě, pár dnů staré. Ne. Nešlo to.

Tak jsem miminko vrátila do postýlky, tu přivezla až ke gauči, nastavila si polštář a zjistila, že na miminko už nedosáhnu. A když se trochu nakloním, polštář se odinstaluje.

Dobře. Tak jinak. Položila jsem miminko vedle sebe na gauč a zjistila, že i když teď na něj dosáhnu, nedokážu ho zvednout. Protože správné zvedání novorozence, to je přece proces, podepřít hlavičku, podepřít zadeček…Ne to nepůjde.

A tak jsem si na sebe dala úplně obyčejný polštář a ukázalo se, že s ním to jde taky, sice nemám tak krásně podepřená záda, ale nakojím, i když jsem doma sama. Postupem času jsem navíc začala kojit všude možně a kojící polštář byl pravidelně v úplně jiné místnosti.

Takže pokud se ptáte, jestli bych doporučila kojící polštář, tak ten náš určitě ano.

Doteď s námi spí (a někdy se i hádáme, kdo ho zrovna bude mít).

Někdy dělá zábranu ve velké posteli.

Jindy slouží jako ohrádka pro dítko.

Občas zpoza něho vykukují hračky při hře.

A někdy s námi kouká v obýváku na telku a jsme do něho zamotaní všichni.

Jen kdybyste ho chtěli vyloženě na kojení, myslete na to, že budete potřebovat ještě něco.

Nebo spíš někoho.

Někoho, kdo vám bude podávat dítě.

A jak jste to měly vy? 
Používaly jste kojící polštář opravdu na kojení, nebo jste pro něj našly úplně jiné využití? 😊
Budu ráda, když mi napíšete na 📧 vykojenamama@gmail.com